Ze Št'astného domova - Grifonek a agility

Grifonek a agility

Když byla Aranka malé štěňátko, neměla jsem představu, co s ní lze dokázat. Proto když jsem vyplňovala přihlášku do ČBKS, do kolonky Čeho chci dosáhnout jsem dopsala: Rozvinout případný talent. A hned jsme na tom začaly pracovat.

Měla jsem velké štěstí, že na tomto cvičišti probíhal pravidelně trénink agility pod vedením Marty Hlaváčové. Je to sice svérázná ženská, ale se psy to opravdu umí. První dva měsíce jsme seznamovaly Aranku i mne s méně namáhavými překážkami. Pak přišla zima. Koncem jara seznamování pokračovalo, a vyvrcholilo letním výcvikovým táborem v Kardašově Řečici, kde nás Marta dokázala ve sportu posunout o notný kus dál. Pak bohužel s trénováním pod ČBKS přestala.

Aranka

Na podzim jsme tedy začaly dojíždět do Třeboně, kde jsme v rámci stejné společnosti trénovaly do zimy pod vedením Lenky Tancerové. V zimě jsme se pravidelně zúčastňovaly halových tréninků, pořádaných Slávkem Drtinou. Měly jsme zde to štěstí učit se pod takovými osobnostmi, jako je A. Grygar, Z. Spolek, J. Smoček, A. Diviš nebo L. Potfajová. Pod jejich vedením jsme se obě hodně zlepšily. Díky přesvědčování kamarádky Ireny Mikulecké, která je výcvikářkou agility a sama běhá s belgickým grifonkem Bonifácem Roxmavel v SA2, jsme začátkem února 2007 začaly svou závodní kariéru. Do léta jsme se stihly zúčastnit celkem 7 závodů, tj. 12 závodních dní. Za tu dobu jsme v kategorii SA1 vybojovaly plnou poličku medailí, nějaké poháry a upomínkové předměty. Ve zkouškách jsme získaly celkem 8x výbornou, 4x velmi dobrou. Trénujeme teď opět pod Martou Hlaváčovou. Na našich posledních závodech v Kardašově Řečici nám konkurovali pouze A3 psi. Povedlo se nám tu porazit českou reprezentantku v kategorii mládeže. V soutěži Pes roku jsme se probojovaly někam na 65. místo. Byl to náš poslední a nejúspěšnější závod, pak jsme se obě rozhodly věnovat mateřství a výcvik jsme odložily. Doufám, že mi dítě dovolí brzy se k tréninku vrátit. Nikdy jsem nebyla sportovní typ. Na mých školních vysvědčeních dominovaly vždy mezi samými jedničkami dvojky nebo trojky z tělocviku. Sport jsem nenáviděla. Málem ve třiceti letech jsem se dostala k agility, a to mi učarovalo! Těhotenství je krásná věc, ale moc mě mrzí, že nemůžu běhat se psem.

Aranka není zdaleka jediný grifonek, který běhá agility. V Čechách je hned několik grifonků, kteří běhají v kategorii SA2, vím o těchto psech: Bonifác Roxmavel, Dorotka Roxmavel a Brick Silvano. Dalších několik pejsků běhá zatím v kategorii SA1, například fenečky Evy Fialové. Všichni jsou na parkurech vesměs velmi úspěšní. Je třeba ale vědět, že pro vrcholový sport se grifonek příliš nehodí. Agility by pro něho mělo být spíš příjemnou zábavou a určitě je vhodným plemenem pro začátečníky.

Speciál grifonků ve Zbraslavi. Zleva Pepča s Beníkem, Marcela s Aleškem, Jarka s Borůvkou a Dorotkou, Eva s Tessie a Debie, Bonifác, já s Arankou, Irča s Melissou a Sherynkou

Protože jsme si chtěli navzájem své schopnosti předvést, uspořádali jsme letos při klubové výstavě ve Zbraslavi v pořadí první speciál grifonků. Klub laskavě poskytl krásné ceny, zbraslavský areál nabídl zapůjčení zbrusu nových překážek. Bohužel mezi ostatními majiteli grifonků se pořádání závodů nesešlo s velkým zájmem, takže bylo celkem složité sehnat pomocníky na parkur, natož diváky. Dopředu nebyl ustanoven začátek závodu, takže někteří zájemci z řad možných diváků o závod přišli. Přesto všem zúčastněným děkujeme za pomocnou ruku a doufáme, že tento speciál bude mít svá pokračování, a že se počet závodních týmů bude stále zvětšovat.

Závodníci jižních a západních Čech. Zleva Pepča s Beníkem, Julinka s Clarkem, já s Arankou, Irča s Bonifácem.

Grifonci a brabantíci se ve světě agility začínají prosazovat. Na českých závodech se stále častěji navzájem potkáváme s ostatními závodníky. Nejlepším grifonkem na světě je úžasný brabantík z Litvy nebo Lotyšska - už zase nevím!, omlouvám se - kterého prý trénuje vysoký, tmavovlasý mladý muž. Tento brabantík se vloni účastnil Mistrovství světa v agility, kde vybojoval (myslím, že) 48. místo. Pan Spolek a pan Diviš znají tohoto pejska osobně z tréninku, a oba potvrzují, že je úžasný. Nevypadá sice úplně jako standardní brabantík, je vysoký, nohatý, a vypadá, jako by byl z gumy. To by byl ženich pro naši Aranku!

Jmenovaní slavní trenéři bývají Aranky schopnostmi potěšeni. Irenka Mikulecká vždycky jenom podotkne, že až se panička naučí běhat, bude Aranka úžasná. Budu se snažit, Irčo!