Nevím bohužel, jakou láskou k vodě trpí ostatní grifonci. Maličká Aranka byla přítomností vody v rybníce nejdříve velmi zaskočena. Myslela si, že se po vodě dá běhat, bohužel ji vodní hladina zradila. Podruhé neodolala skákajícímu kaprovi a vydala se na průzkum - zase jako ponorka. Pak už byla k vodě velmi nedůvěřivá.

Poprvé ve vodě

To se změnilo, když jsme se byly s kamarádkou projít k veselským pískárnám. Pěšinka se najednou změnila ve vodní kanál, kudy jsme se brodily, místy až k pasu. Kamarádky jezevčík začal bez otálení zatopené úseky přeplavávat, a Aranka ho následovala. Tehdy si nejspíš uvědomila, že je plavání velmi příjemná činnost.

Od té doby miluje pobyt ve vodě. Celé léto chodíme každý den k vodě (což naštěstí v Budějovicích není vůbec složité), já vždy se zásobou klacíků, které Aranka z vody aportuje. Na břehu se o klacek pak přetahují s kamarádkou Zorkou od sousedů, kterou pravidelně venčíme. Jako správná dáma vyžaduje ale Aranka pozvolný břeh. Přece jenom s těmi příkrými už má své zkušenosti. Dojde až kam stačí, tam vyskočí a dál už plave. A já - neplavec - ze břehu doufám, že jí zbydou síly na zpáteční cestu.

Cilla Red Blues, nejspíš při záchranářském výcviku