Svému psu je více než nutné dopřát dostatek pohybu, a tím ho udržet v dobré fyzické (i psychické) kondici. Grifonci jsou velmi temperamentní zvířátka, která pohyb milují! Přestože jejich potřeba pohybu není tak velká jako u jiných plemen, často je lze dokonce považovat za lenochy, dostatek pohybu jim může jenom prospět. Když potom narazíte na hodně temperamentní zvířátko, začnete se třeba poohlížet po vhodném sportu, ve kterém váš pejsek nahromaděnou energii upustí. K tomu by vám měly pomoci tyto kapitoly.

Sportovně vedený grifonek nejen štěstím a zdravím září, ale také vypadá moc pěkně. Jaký je potom rozdíl ve výstavním kruhu pozorovat dobře osvalené zvířátko, na kterém se svaly jen rýsují, oproti jinému, který má místo svalů rozklepané želé!

Grifonci jsou schopni neuvěřitelných sportovních výkonů. K tomu musí být samozřejmě vedeni postupně, s ohledem na jejich fyzické možnosti a kondičku. Jiné předpoklady pro sport bude mít sotva 4 kg vážící zvířátko se slabou kostrou, s nosem zahloubeným do hlavy, pro které je výkon vůbec se nadechnout, a jinak bude sportovat 6 kg vážící, silné a dobře osvalené zvíře, s delším tělíčkem a větší délkou kroku, a hlavně delším nosíkem, umožňujícím dostatečné ochlazování při zvýšené fyzické zátěži.

Jak jsem se zmínila, aby mohl pes předvést dobrý výkon a přitom neohrozit své zdraví, je třeba ho udržovat v dobré kondici. Tu získá jen pravidelným, nejlépe každodenním pohybem. V ideálním případě by měla být grifonkovi dopřána každý den minimálně půlhodinová procházka, nejlépe s dalšími pejsky, se kterými se může dostatečně vydovádět, nebo alespoň s aportováním, plaváním a různými stimuly, které potkáte při změně prostředí vycházek. Dobré je procházku na chvíli doplnit nácvikem poslušnosti, tím se procvičí i psychika psa. V dalších kapitolách probereme další možné, i když třeba náročnější, činnosti.

Výcvik grifonka určitě nelze vést stejně jako třeba u německého ovčáka. Kdo ale pochopí určité zásady, bude nadšen! Grifonek velice ocení každou příležitost, kdy je jeho majitel ochoten se mu věnovat. Milující grifonek pro vás udělá všechno, co bude v jeho silách. Vy se mu ale musíte odvděčit jemným a láskyplným vedením, postaveném na motivaci, povzbuzování a odměňování, ve kterém nikdy nebude hrubost, silný nátlak nebo dokonce bolest! Platí samozřejmě obecné zásady, jako že je třeba být důsledný, pevný v rozhodnutích, spravedlivý, řešit situace podle určitého scénáře, ne že jednou chcete to a podruhé ono, také platí, že opakování matka moudrosti. U grifonka ale nelze opakovat cvik stále dokola, protože ho to jednak nebude bavit, jednak mu může připadat, že to asi pořád dělá špatně a bude nešťastný. Také není dobře cvičit, když je pes unavený nebo nekoncentrovaný. Anebo když máte špatnou náladu z práce. To je lépe cvičení ukončit jednoduchým cvikem, pochválit a pokračovat příště.

Grifonek je velmi učenlivý, rychle chápající pejsek. Motivem pro spolupráci s vámi mu bude jeho oddanost a závislost na vás, ale také (velmi vyjádřená a častá) pochvala, pamlsek nebo oblíbená hračka - tedy spíše hra s vámi. Grifonci jsou do vysokého věku hraví. Toho lze samozřejmě s úspěchem využít při výcviku. Hravost je třeba podporovat!

Nejlepší pamlsek do výcviku je vařené maso, málo kořeněný párek nebo jiná uzenina, tvrdý sýr. Někdo používá piškoty, ale na těch se může hltavý pejsek trochu dusit. Různé granulky neuznávám - jednak to, co je v misce k večeři nelze považovat za odměnu, jednak jsou tvrdé a musí se dlouho kousat, což při výcviku velmi zdržuje. Většina grifonků, co znám, je velmi žravých, takže když vaše kapsy hýří zásobou masíčka, pejsek bude pro něj cvičit do roztrhání...

Málokdo umí bohužel správně používat pochvalu. Základem je, že povel je vždy vydán krátkým úsečným způsobem, a vy musíte vypadat tak, že ho prostě nesplnit nelze. Naproti tomu při pochvale musíte okamžitě po splnění cviku dát najevo svoje štěstí a radost, zcela se svým kladným emocím poddat, chválit mazlivým tónem, vyprávět pejskovi, jak je úžasný a šikovný, a klidně u toho šišlat nebo mu dát pusinku (kterou vám vzápětí několikanásobně oplatí). Zcela jinak se ale chováme ke svým záporným emocím - ty se snažíme nikdy nedávat najevo a rozhodně je neobracet proti psovi!

V této kapitole bych ještě chtěla rychle probrat vhodné řemínky na grifonka. Hlavní zásada: nikdy elektrický, ostnatý nebo stahovací obojek! Nepřichází v úvahu! Jestliže se váš pes neumí chovat, žádný z těchto "vynálezů" vám pejska stejně nevychová. Pro grifonka velmi dobře poslouží jakýkoli měkký, kožený nebo vyšívaný oboječek vhodné velikosti. V případě, že pejsek tahá na vodítku, je vhodnějším nástrojem než obojek malý postroj, ve kterém se pejsek neškrtí. Postroj také úspěšně využijeme při běhání u kola (zvlášť v noci, kdy na postroj připevňuji rozsvícenou blikačku), při stopování, při jízdě na člunu (snáz pejska udržíte, aby nepadal do vody) nebo při procházce po horách (Některá zvířátka, třeba to moje, milují vyhlídky. Na každé rozhledně, na každém výchozu skály, všude se tlačí až na samý okraj, a když ji nehlídám, vyskakuje na ochranné zábradlí. Bývá mi z toho špatně.)

Cvičení s grifonkem je velkou radostí. Málokterý jiný pejsek se chová tak, že dychtivě sleduje každý váš pohyb, každé gesto, každou změnu výrazu tváře, sebevědomě a nehroženě se na povel vrhá vpřed. Aranka často víc sleduje mne, než překážky na parkuru, a tak to občas končí pořádnou ránou do hlavy. Za chvíli mi ale uvěří, že se vůbec nic nestalo a běhá dál. Stejně obdivuji to, jak moc mi chce vyhovět. Před závodem třeba spokojeně chrápe v bedýnce, pak ji odnesu na start, ona ještě zíve a klesá jí hlava, pak si ale uvědomí, jak moc mi na tom záleží, a najednou běží, že jí sotva stačím. Grifonci mohou být hvězdou každého cvičiště!

O svých začátcích s výcvikem brabantíka jsem napsala před časem do klubového Zpravodaje, článek si můžete přečíst i zde .