Toto není obecný návod, v tomto článku se odrážejí mé vlastní zkušenosti a názory!

Všude číhající reklama je tak mocná, že není snadné nepodlehnout. Sériově vyráběné krmení úplně všech značek přece vašeho psa nakrmí nejlépe a nejzdravěji. Výrobci ví nejlépe, co váš pes zrovna v tomto období vývoje potřebuje. A když mu nedáte nic jiného, nezbyde mu, než ty granule sežrat. Pro páníčky je to navíc tak strašně pohodlné!

Přestože jsem své první tři psy krmila vařenou stravou, a nikdy jim nic nechybělo, při zakoupení svého prvního psa s PP jsem se rozhodla, že musí mít to nejlepší a sáhla jsem po kvalitních granulích za vysokou cenu. Všichni mě ujišťovali, že už se ke granulím nemusí nic přidávat. Když potom při přezubování začala ouška měnit různě polohy, zeptal se mě veterinář, čím krmím, a prohlásil, že by to mělo být v pořádku. Po nějaké době konstatoval veterinář slabou ušní chrupavku a napsal mi doplněk s vápníkem. Jenomže už bylo pozdě - Arance se prošláply přední packy, což by časem mohl být problém, vzhledem k jejím sportovním výkonům. Ouška také nestojí zrovna nejlépe. Tehdy jsem si uvědomila, že měla moje maminka zase pravdu, když mě svým zdravým selským rozumem přesvědčovala, ať jí to nedávám, že v tom přece nemůže být nic zdravého. Opravdu - co v těch granulích může být tak úžasného, že je to lepší než čerstvé maso?

Takže jsem na granule zase zanevřela a vracím se k nim pouze občas. Chápu, že je něco jiného živit tři rotvajlery, anebo obskakovat jediného brabantíka. Ale přesto znám úspěšné chovatelské stanice velkých plemen, kde mají psů víc a přesto jim připravují potravu z masa a příloh. Doma připravovaná strava má své velké přednosti: psi ji velmi ochotně přijímají a misky jsou dočista vylízané (samozřejmě nemůže zcela platit u rozmazlených jedináčků, kterým není nic dobře), navíc máte přehled, co přesně potrava obsahuje a jak na ní psí trávení reaguje, složení potravy můžete libovolně obměňovat podle toho, jestli jste po nákupu nebo před nákupem. Navíc není nutné potravu připravovat každý den. Ten, kdo krmí pouze čerstvou potravou, uskladní zbytek do lednice na zítra. Já obvykle vařím větší množství najednou, po vychladnutí krmení nabalíčkuji dle denních dávek a uschovám v mrazničce.

Základem připravované potravy je vždy maso. Hovězí, kuřecí, slepičí, vepřová, rybí nebo jiná svalovina, srdíčka, žaludky, jazyky, občas játra. Pozor na slezinu a játra ve větším množství, působí projímavě. Ledviny zas některým psům nevoní. Minimálně 1x týdně krmím maso syrové, které u mých psů bylo vždy nejoblíbenější, nejraději čerstvé (jedná se vždy o maso konzumní, určené pro lidi!), u méně kvalitního masa určeného pro zvířata bych určitě vařila. Část masa je možné rozmixovat s přílohou, abychom zajistili konzumaci celé krmné dávky. Zbytek masa dávám vždy v kusech, kvůli trávení psa.

Mezi další zdroje bílkovin a tuků mohou patřit také sýry, tvaroh, v omezeném množství vejce nebo živočišné tuky (sádlo) aj.

Jako příkrmy se nejčastěji používají těstoviny, rýže (může způsobovat zácpu), kroupy, ovesné a jiné obilné vločky, tvrdé pečivo, brambory, obilné (např. kukuřičné) klíčky, šroty - vše spařené nebo uvařené, a ublížit by neměla syrová nebo povařená zelenina nebo ovoce.

Doplněk krmiva mohou tvořit různé minerální a vitaminové přísady. Používám sušené kvasnice a vaječné skořápky rozdrcené na prášek. Po veterinárních přípravcích jsem ještě nemusela sáhnout, alespoň od doby, kdy nepoužívám granule. Nedávno se mě jeden veterinář ptal, čím krmím, že Aranka vypadá tak dobře. Strašně se divil, že vařenou stravou.

Doporučovaný poměr základních zdrojů bílkovin a tuků (maso apod.) oproti příkrmům se mění s vývojem psa:

u štěňat 2-3:1
u dospělých psů 2:1
u březích fen 2,5-3:1
u kojících fen 3-4:1

Pro malá plemena platí, že jejich základní energetická potřeba je vyšší. Složení krmiva pro velké a malé plemeno by se mělo lišit.

U dospělých psů stačí krmení jednou denně, nejlépe v době večeře, tj. po ukončení pracovní zátěže. U štěňat, březích a kojících fen je nutné krmit vícekrát denně.

O výživě grifonka ve stáří se zmiňuje i článek pojednávající o péči o postarší grifonky obecně: The Aging Griffon od Anne K. Catterson uveřejněný na internetových stránkách Americké společnosti bruselských grifonků, jehož překlad si můžete přečíst zde .