Chov okrasného ptactva, zejména čeledi astrildovitých, není
běžně ženským koníčkem. Já však k němu mám genetické dispozice. Můj děda
Jan Elexhauser byl velkým chovatelem papoušků, bažantů a králíků. Od mala mne
zásoboval andulkami. Jedna pošla, děda odchytil další. Rodina rozpoznala, že
jako jediné vnouče mám zájem, a nechala mě zdědit dědovu literaturu.
astrild rákosní
Mezi stovkami jeho ptáků mě už jako malé dítě nejvíce
zajímaly zebřičky a kanárci. Brzy se naše paneláková kuchyň plnila klíckami.
Ptákům se pomalu začalo dobře dařit a zebřičky byly prvním druhem, který se
začal množit.
Moje možnosti byly silně omezené do doby, kdy jsme
s manželem zakoupili byt. Výběr bytu byl snadný. Po mém výkřiku „Tady by
mohla stát voliera! Skvělé místo!“ bylo rozhodnuto. Kuchyně byla oddělena
prosklenou stěnou od malé „zimní zahrady“, ve které brzy vyrostla volierka a
časem se sem vešly ještě dvě klece. Dění ve volieře bylo možno sledovat od
kuchyňského stolu, prach a chlad zůstávaly za stěnou.
Mužská část rodiny mi zbudovala několik bednových klecí, ve
kterých ptáci pobývali přes léto u rodičů na zahradě. Každý ví, že přístup
ke slunečním paprskům je pro ptáky těžko nahraditelný. Proto jsme před rokem na zahradě dokončili
tři venkovní voliery. Jsou dlouhé 2,5 m, vysoké také přes 2 m, krajní je široká
2 m, další dvě jsou široké 1 m. Zadní polovina je zděná, prosvětlená luxferami
a zastřešená. V této části jsou malá dvířka a pultíky na krmení. Podlaha
je tu vysypaná pískem. V chladném počasí se tu drží příjemnější teplota.
Přední část je z pletiva na dřevěné kostře, se vstupními dvířky.
V zemině na podlaze roste tráva a plánuji výsadbu keřů. Vloni byly voliery
poprvé osídleny mým ptactvem. Všem se tam moc líbilo.
Jedinou nevýhodou volier je, že ptáky nemám doma, a péči o
ně musí převzít maminka. Mé sny o řádném chovatelském zařízení se však splní.
V létě 2009 jsme se přestěhovali do domku se zahradou. Kromě nového domku
vlastníme i starý dům, ve kterém jsme prozatím přestavěli bývalou koupelnu na
zimoviště pro ptáky. Jsou tu dvě voliery 160 x 130 x 210 cm, jedna z nich s venkovním výletem, a místo pro několik málo
klecí. V hlavě se rodí plány na přestavbu části domu na ptačí místnost
s výletovými volierami a dostatečným místem pro další klece a
volierky. Přestavba je však částečně vázána na rekonstrukci celého starého
domu, což bude nesnadná záležitost především finančně. Do doby, než bude
chovatelské zařízení postaveno, mohu alespoň dům ověsit klecemi.
Zimoviště
V současné době se snažím trošku rozšířit stavy ptáků.
Nyní vlastním tyto chovné ptáky:
zlatoprska malá – 2 páry
astrild bělolící – 2 páry
tygříček tečkovaný – 2 páry
zebřička pestrá – 2 páry
astrild rákosní – 2 páry
křepelka čínská – 2 páry
chůvička - 2 páry
Podívejte se na některé naše ptáčky ve fotogalerii.
NYNÍ NABÍZÍM K PRODEJI:
zebřička - mutace šedá mramorovaná a hnědoprsá - nekontrolovatelný počet
astrild bělolící 2 páry, nar. 2010, a letošní mladé nepřepeřené
Mužská část rodiny mi zbudovala několik bednových klecí, ve
kterých ptáci pobývali přes léto u rodičů na zahradě. Každý ví, že přístup
ke slunečním paprskům je pro ptáky těžko nahraditelný. Proto jsme před rokem na zahradě dokončili
tři venkovní voliery. Jsou dlouhé 2,5 m, vysoké také přes 2 m, krajní je široká
2 m, další dvě jsou široké 1 m. Zadní polovina je zděná, prosvětlená luxferami
a zastřešená. V této části jsou malá dvířka a pultíky na krmení. Podlaha
je tu vysypaná pískem. V chladném počasí se tu drží příjemnější teplota.
Přední část je z pletiva na dřevěné kostře, se vstupními dvířky.
V zemině na podlaze roste tráva a plánuji výsadbu keřů. Vloni byly voliery
poprvé osídleny mým ptactvem. Všem se tam moc líbilo.
V současné době se snažím trošku rozšířit stavy ptáků.
Nyní vlastním tyto chovné ptáky:
